Tempo Praha U17 - Teplice U17 2:7 (2:5).

Rozhodla kvalita v útočné fázi

Tempo U17 – Teplice U17 2:7 (2:5). Branky: Šmerda, Janoševič.

Tradičně se nám podařil začátek utkání, vypracovali jsme si několik příležitostí, ale žádnou kvalitně nezakončili. To hostům stačila úvodní výrazná šance a bylo to 0:1. První branka zápas přehoupla na stranu hostů, kteří se radovali během tři minut ještě dvakrát. Levá strana nedokázala reagovat na rychlé kontry Teplic a naši stopeři nenabírali dostatečně hráče. Ti dostali od naší obrany dostatek prostoru a šli v klidu do zakončení. V něm navíc na rozdíl od nás prokázali vždy zabijácký instinkt.

Oceňuji, že se kluci ani za hrozivého stavu 0:4 nevzdali a snížili na rozdíl dvou gólů. Bohužel se následně opakovala statická prezentace naší obrany, která bez komunikace nezareagovala na vystoupení útočníka pro míč, ten se tak v klidu otočil a naservíroval spoluhráči ve vápně pátou branku.

Do druhého poločasu jsme chtěli vstoupit aktivně a Teplice stejně jako v úvodu zápasu zaskočit a pokusit se vstřelit kontaktní branku. Šance na to byly, ale historie se nebude ptát na to, že jsme šli ve druhém poločas 4x sami na branku, ale na konečné skóre. 2:7 je opravdu špatný výsledek. Vymlouvat se na to, že není zasloužený nemá smysl, protože individuální kvalita byla na straně hostů, kteří zkrátka ve finální fázi byli mnohem agresivnější, rychlejší a přesnější. A to rozhodlo.

Výkon v herních úsecích 0.-10. minuta, 20.-40. a 45. – 70. se dá hodnotit kladně, kluci herně na soupeře stačili, dokonce byli v těchto momentech nebezpečnější. Až to zvládneme 90 minut, budeme se moci s podobnými soupeři radovat z bodů. K tomu ale bude potřeba přidat klid v koncovce.

Mrzí mě již poněkolikáté vystoupení některých našich střídajících hráčů, kteří touží po základní sestavě a já jsem za to rád, ale jejich výkony ji neodpovídají, a to ani v tréninku. Každý hráč zná svou roli v týmu, co od něj chceme. S klukama to řešíme trénink, co trénink, všichni u nás mají dveře otevřené k diskuzi, radě, hodnocení. Jsme u kluků pár týdnů, i proto mají všichni stejnou startovní čáru a je jen na nich, jak k šancím, které dostávají, přistoupí.